NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhé době X-corový večírek, s velmi slibným obsazením. Vybroušená brutal-death banda FEEBLE MINDED, továrna na rytmický emo-ó-orgasmus MADE BY THE FIRE a na závěr klasika a dá se říci i český kult ve svém žánru LOCOMOTIVE. Asi hlavně posledně jmenovaní přitáhli Pod Lampu poměrně dost bloudících duší, takže se prostor pod pódiem vcelku uspokojivě zaplnil již před úvodním setem.
První se na podiu objevili rokycansko-hořovicko-bůhvíodkudještě-ští FEEBLE MINDED a hned započali trýznit sluchovody přítomných. Zvláště vokální kreace Honzíka Zoubka se dokáží zavrtat velmi hluboko do mozku se silnou tendencí neuronovou síť rozhnětat na kašičku. Jako vždy bylo na pódiu předvedeno, že s hlasem a stojánkem na mikrofon se dají dělat opravdu neskutečné věci. Asi by se slušelo představit i staro-nový přírůstek, jímž je Erik (FM opustil v roce 2002), který po nedávném odchodu Banja doplnil kytarový tandem FEEBLE MINDED. V několika novějších skladbách jsem si všiml stále častějšího používání nepravidelných záseků oproti melodičtějším strunným hradbám, což je (alespoň pro mě) velmi příznivý vývoj. Nemohu nezmínit i kvality brumlajícího čmeláka Jaromíra, jehož bezpražcová pětistrunnka s medovým zvukem sice během setu tak zvukově nevynikala jako jindy, krom finálního válu, při kterém ji pan zvukař dal náležitý prostor. Poslední skladbou byla stále měnící a vyvíjecí se vláčná a atmosférická deathová baladička „Warinski“, kterou považuji zatím za nejpovedenější kousek z dílny.
O následující skupině (MADE BY THE FIRE) toho bylo u nás napsáno již mnohé. Takže co říci nového? Snad (doufám, že se kolega Alexandr Sergejevič Puškin neurazí) jen:
Viděl jsem Onďu na skále,
Jak jeho černé vlasy vlály,
Když vzdouvaly se rytmy zlé,
A struny lidi bičovaly
Když na Alana purpurový blesk
METAL METAL METAL svůj jas až do únavy
A Honzův bas vzdouval z pod nebes a
Rval Onďovi čapku z hlavy
Krásné je v bouři moře zlé
Krásní jsou MEJDI ve své vzpouře
Ale ty rytmy na skále
Jsou krásnější než hrom i moře.
Poslední nastoupili pódii ošlehaní har(d)co(r)vníci z LOCOMOTIVE. Energický set viditelně lidi bavil, na parketu se při jejich setu poprvé ten večer vytvořil pohyblivější kotel a i nasazení mašinfírů na pódiu bylo živelnější než u dvou předchozích skupin. Měli také bezkonkurenčně nejsilnější zvuk, bohužel s hudbou samotnou to již tak úchvatné nebylo. Všebourající PRO-PAINovský trash-core, sice ničím příliš po technické stránce nezaujal, nicméně jde stále o dobře našlápnuté hácéčko, které však po tom, co předvedli MADE BY THE FIRE a FEEBLE MINDED, působilo poněkud monotónně. Asi největší klad přesvědčivého a naplno prožitého setu byl rozhodně proud energie, který se valil z pódia, a celková chytlavost. Co říci na závěr? Povedený večer.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.